Když uteče dítě
Vítám všechny ty co na tyto stránky chodí.
Proč jsem se dneska rozhodla napsat něco o dětském útěku z domova?
Protože to teď prožívám na vlastní kůži .
Ne nebudu se obhajovat , ale nebudu se také obviňovat.
Jen napíši své pocity a vněm toho všeho co se odehrálo.
Jak z dřívějších článků vyplynulo vzala jsem si do výchovy mého o 33 let mladšího bratra do výchovy.
Vše celé čtyři roky vypadalo v pohodě krom pár úletů dětské nerozvažnosti.Každé dítě udělá nějaký problém a kor když je to zdravý kluk.
Vše ještě před třemi týdny vypadalo v naprostém pořádku.Ale asi 14 dní před prázdninami se semnou bratr přestal bavit nereagoval na to že mu něco říkám , neodpovídal na nic.Jen vše co řekl bylo očividné lživé slovo.Ptala jsem se ho co se děje ale nic.
Vyvrcholilo to 2.7.2011 kdy jsme se docela pohádali , tedy spíš já jsem mu vyčetla , že lže a že mu nemohu věřit .Ale nevěděla jsem že za dva dny zmizí z mého života.Tedy nezmizel protože ho mám ráda a budu dělat vše pro to aby si uvědomil co dělá.Ne nevím jak dalece se mi to povede ale vím, že to mám udělat.
Jednoduše 4.7. 11 ve 14 hod se mě zeptal bratr jestli může jít na houby a já ho pustila.Jenomže už se nevrátil domů Bylo 17hod a syn začal volat jenomže Tom telefon nezvedal .Zvedl ho až kolem 18 hod a řekl že už domů nepřijde a zavěsil.Samozřejmě jsem s divila co se stalo ale věřila jsem že když mu napíšeme že to nahlásíme policii a sociace , že se vrátí Ale to jsem netušila že už sedí na policii s udáním týrání z mé strany.A protože se nevrátil do 20 hod zavolala jsem právě na policii kde mi bylo řečeno že Tom je u nich a domů už nepříjde.To bylo úterý a ještě svátek .samozřejmě mě to hodně zaskočilo, ale musela jsem vyčkat do čtvrtka kdy jsem se spojila se soc.pracovnici a ta mi vše řekla co Tom uvedl.Zaskočilo mě to hodně a vlastně jsem zaskočená do dnešního dne .Nyní je v Klokánku pro týrané děti kde se snad prokáže má nevina.Ne neříkám že jsem úplně nevinná určitě jsem musela i já někde udělat chybu , kterou si musím uvědomit a andílci mi určitě pomohou.Je to pořádná Boží zkouška , ale musím jí projít .
Pevně věřím že i můj bratr pozná pravdu a najdeme znova k sobě cestu lásky a pochopení.
Nebudu Toma přemlouvat nebudu se mu omlouvat jak mám ve zviku,.Vědšinou ad se stane co se stane vezmu na sebe a pokořím se a jdu se omluvit , ale tady cítím , že to nemohu udělat , že by tím bratru nepomohla . Až jednou na to příjde samozřejmě mu dám šanci a vezmu si ho domů.Jen záleží na něm co bude chtít.Nebudu mu bránit v jeho rozhodnutí respektuji to tak jak to cítí on sam.Jen jedno vím andělská cesta je láska a Tom jednou pochopí že jsem mu nikdy neublížila.
Děkuji všem kteří ví o čem píši a vědí co pro mne znamenají andělské pohlazení
Vaše Denisa
Komentáře
Přehled komentářů
Moc Ti Denisko držím palce přeji ti hodně štěstí a zdraví v životě .
Mám trošku něco podobného přestal semnou z ničeho nic komunikovat 15 ti letý syn a také si myslím že se o lásku prosit nedá a ani se to učit nebudu . Naše děti mají vždy domu dveře otevřené a vše se dá v životě vyřešit .Měj se krásně Michael
michal383@seznam.cz
Ahoj Denisko
(Michael, 2. 1. 2013 18:18)